Jak lide sportuji tak jsou aporty i s konmi-

 - parkur, drezura,dostihy western,

 - souteze v sestranosti, crosst - country, usek  steeplechase , usek klusovy , tereni zkouska a steeplehase , dostihy,   

 - JEZDECKE HRY - gymthany : pohar prince filipa , naskakovani , zavod s vajickem na lzici , krok klus cval,  zavod z vlajkami... atd.

 - Dostihy - klusacke point - to -point , steeplechase,rovinné dostihy ,proutenne prekazky , palio.

                                                           žokejove

Josef Vana jiz po 7 vihral VELKOU PARDUBICKOU tento rok ale o vlasek - AMANT gry ho malem predbehl  1. josef vana - tiumen  2.amant gry  3. sixteen a ivan bartos . 

sixteen - 2 krat  vyhrala velkou pardubickou - asi 10.let ji je  belka.    

tiumen  2 krat vyhral asi minuli rok a tento , hnedak a asi mu je 5 nebo 6 let  anglicky plnokrevnik.

 a ted k tem zokejum vana je legendou st. ma i syna josefa ml.  a ted - žokej je jezdec ktery jede na koni a ucastni se dostihu.

Pólo

Pólo

Pólo (z tibetského pu-lu) je kolektivní jezdecký sport, ve kterém proti sobě nastupují na venkovním hřišti dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních. Cílem je dostat za pomoci pálky míček do branky soupeře.

Historie

Hra vznikla v Persii pravděpodobně v 6. století př. n. l., zachovaly se zmínky v perských básních. Peršané stanovili první pravidla hry. Z Persie se hra do Indie, Japonska a Indie jako zábava urozených. V 50. letech 19. století se pólo od indické šlechty naučili hrát v Manipuru britští husaři - kolonizátoři. V roce 1859 byl v Silcharu založen první klub póla. Hra byla importována do Velké Británie, v roce 1876 pak zásluhou J. G. Benneta do Spojených států, s novými osadníky se dostává do Argentiny.

Dnes se kromě výše zmíněných zemí nejvíce hraje v Číně, Japonsku, Tibetu, Manipuru, Mongolsku a ve Švýcarsku. Je rozšířen v 39 státech světa, kde působí 583 klubů póla^[1].

Jak se hraje

Princ William, vnuk britské královny Alžběty II., hraje polo.

Dva týmy po čtyřech jezdcích proti sobě nastupují na hřišti 274×146 metrů. Zápas je rozdělen na několik úseků. Jeden úsek, tzv. „čaka“ (chukka) trvá 7 minut, odděluje je 3 až 5 minut dlouhá přestávka. Jeden zápas se obvykle skládá z 6, někdy jen ze 4 nebo až z 8 úseků.

Na hřišti je vyznačeno několik čar odpalu (27, 36 a 54 metru), středové T pro úvodní vhazování a postranní čáry. Na užších stranách jsou umístěny branky, branka je tvořena dvěma sloupky 7,63 m vzdálenými bez příčného břevna. U každé branky jsou dva brankoví rozhodčí, kteří sledují, zda míček prošel brankou regulérně. Hru řídí jeden rozhodčí, kterému sekundují čároví.

Každý hráč má přidělený handicap v rozsahu -2 až +10, součet handicapů všech hráčů určuje celkový handicap týmu. Rozdíl handicapů určuje počáteční skóre zápasu. K vybavení hráče patří pálka (mallet), rukavice, přilba, chrániče kolen a samozřejmě kůň.

Těch má každý hráč několik, většinou s jedním neodehraje více jak 2 úseky hry. Nejlepšího koně si nechává na závěrečný úsek, který bývá většinou rozhodující. Kůň musí mít na nohou bandáže, které ho chrání před úderem pálkou, ocas musý být zapletený aby se do něj pálka nezamotala. Koně jsou kříženci argentinských Criollos a Anglických plnokrevníků (k. v. do 150 cm). Říká se jim Pólo pony. Nejsou ovšem zapsáni jako samostatné plemeno. Musejí být rychlí, obratní.

Pálka je 122 až 135 cm dlouhá, hlava je doutníkového tvaru a má 25 cm. Hráč musí pálku držet v pravé ruce. Míček je buď plastový nebo z vrbového kořene, průměr 7,6 až 8,9 cm a váha 99 až 128 gramů.

Mezinárodní zápasy

• Argentine Open - hraje se v listopadu v Palermu a Buenos Aires
• World Cup - hraje se v dubnu v Palm Beach na Floridě
• Gold Cup - hraje se v červenci v anglickém Cowdray Parku
• Windsor Park International - hraje se v červenci v Anglii
• Polo World Championship - hraje se v srpnu ve francouzském Deauville

3000 metrů překážek neboli steeplechase je atletická disciplína zařazená do programu olympijských her.

Aktuální rekordy

Rekord	Kategorie	Výkon (min.)	Atlet	Stát	Město	Datum
Světový (WR)	Muži	7:53,63	Saif Saaeed Shaheen (rozený Keňan Stephen Cherono)	Katar	Brusel	3. 9. 2004
	Ženy	8:58,81	Gulnara Samitovová	Rusko	Peking	17. 8. 2008
Olympijský (OR)	Muži	8:05,51	Julius Kariuki	Keňa	Soul	30. 9. 1988
	Ženy	8:58,81	Gulnara Samitovová	Rusko	Peking	17. 8. 2008
Evropský (ER)	Muži	8:01,18	Bouabdellah Tahri	Francie	Berlín	18. 8. 2009
	Ženy	8:58,81	Gulnara Samitovová	Rusko	Peking	17. 8. 2008
Mistrovství světa (MS)	Muži	8:00,43	Ezekiel Kemboi	Keňa	Berlín	18. 8. 2009
	Ženy	9:06,57	Jekatěrina Volkovová	Rusko	Ósaka	27. 8. 2007
Český (ČR)	Muži	8:23,8	Dušan Moravčík	Československo	Praha	17. 9. 1972
	Ženy	9:41,85	Marcela Lustigová	Česká republika	Budapešť	19. 6. 2010

Pravidla

Rozmístění překážek

V závodě musí závodník překonat 28 pevných překážek a 7 překážek s vodním příkopem (umístěn uvnitř nebo vně běžecké dráhy). Při steeplechase musí být v každém úplném kole překonáno 5 překážek, z nichž vodní příkop je čtvrtou v pořadí. Překážky musí být po trati rovnoměrně rozmístěny, tzn., že vzdálenost mezi nimi je přibližně jedna pětina jmenovité délky jednoho kola (standardně 400 metrů). V závodě na 3000 m se úsek od startu k počátku prvního úplného kola musí běžet bez překážek, které musí být odstraněny dokud všichni závodníci do tohoto kola nevběhnou.

Překážka

Schéma překážky

Na dráze, na níž je umístěno 5 překážek vysokých 91,4 cm pro mužský závod (ženy mají překážky vysoké 76,2 cm) a dlouhých nejméně 394 cm, z nichž jedna je s vodním příkopem. Šířka a výška horního břevna překážky je 12,7 cm. Překážka na vodním příkopu je široká 366 cm a musím být pevně zakotvena v zemi, že není možný jakýkoliv její horizontální posun. Horní břevno každé překážky musí být opatřeno pruhy v bílé a černé barvě nebo v jiných výrazně odlišných barvách, a to tak, že světlejší pruhy, široké alespoň 225 mm, jsou na okrajích. Hmotnost každé překážky musí být v rozmezí 80 až 100 kg a každá překážka musí mít na každé straně základnu širokou 1,20 až 1,40 m. Překážka musí být na drahách umístěna tak, že 0,30 m délky horního břevna, měřeno od vnitřního okraje, zasahuje do vnitřního prostoru pole. Doporučuje se, aby první překážka v závodě byla široká alespoň 5 m. Překážka, na rozdíl od překážek pro překážkové běhy na 100, 110 a 400 metrů, nejde shodit, ale běžec zato na ni může při překonávání stoupnout chodidlem.

Vodní příkop

Vodní příkop, včetně překážky, musí být 3,66 m (±2 cm) dlouhý a 3,66 m (±2 cm) široký. Dno vodního příkopu musí být pokryto umělým povrchem nebo rohoží dostatečné tloušťky, zaručující bezpečný dopad běžců a poskytující dostatečnou oporu běžecké obuvi. Na začátku závodu musí být hladina vody v úrovni povrchu dráhy s odchylkou 2 cm. Hloubka vody na straně překážky musí být 0,70 m do vzdálenosti 0,30 m od překážky. Od tohoto místa musí dno plynule stoupat až na úroveň dráhy na opačném konci příkopu.

Způsoby překonávání překážky

Každý závodník musí překonat (přeskočit nebo přebrodit) vodní příkop. Závodník bude diskvalifikován, pokud:

• nepřekoná kteroukoliv překážku
• některou překážku oběhne
• při překonávání překážky vede chodidlo nebo nohu pod vodorovnou úrovní horní hrany překážky

 

 

 

 

Velká pardubická

Velká Pardubická

Velká pardubická je dostihový závod (steeplechase cross-country), konající se každou druhou říjnovou neděli na dostihovém závodišti v Pardubicích. Jedná se o nejtěžší a nejprestižnější dostih v kontinentální části Evropy. Ve Velké Británii se každoročně koná podobný dostih – Velká národní (Grand National Liverpool steeplechase).

Historie

Na počátku byly hony. Vyšší šlechta oblečená do barevných kabátců se smečkou psů a na koních pronásledovala zvěř a překonávala přitom různé přírodní překážky. Tento druh zábavy se brzy stal oblíbeným i v Čechách. První závod se uskutečnil roku 1836 na chlumeckém panství Oktaviána Kinského. Díky aktivitě knížete Františka Lichtenštejnského se tyto hony (zvané parforsní) přesunuly do Pardubic. Charakter zdejší krajiny, která připomínala anglický park, byl příčinou velkého rozmachu honů v tomto městě.

Nejstarší závod, Velká liverpoolská, který se konal v roce 1836 v Anglii, inspiroval i ostatní evropské země. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha.

První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých. Na startu stálo 14 koní. Vítězství si nakonec odnesli plnokrevný hřebec Phantome s anglickým žokejem Sayersem v sedle. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen u nás. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou válečných let, z důvodu politických událostí v roce 1968 a kvůli nepřízni počasí v letech 1876 a 1908.

Při příležitosti 100. ročníku závodu byla v roce 1990 vydána stříbrná 100korunová pamětní mince (autorka Jarmila Truhlíková-Spěváková).^[1]

Současnost

Dnes se Velká pardubická koná vždy druhou říjnovou neděli. Dráha tohoto dostihu měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek, koně ji běží přibližně 9–10 minut. Na startu se setkává asi 15 až 20 koní s těmi nejlepšími žokeji a žokejkami převážně z České republiky. Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu (hlavní program se koná v neděli, kdy se jede 7 dostihů). Posledním a hlavním dostihem je dostih pojmenovaný po současném sponzorovi Velká pardubická České pojišťovny.

Seznam skoků (překážek)

Zajímavosti

• Dostih má pouze jednoho vítěze-rekordmana. Čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou kůň Železník.
• Nový časový rekord je z roku 2008 – 8:59,9 min. Průměrná rychlost na 6900 metrů dlouhé trati činí 12,78 m/s – 46,00 km/h.^[2] O rekord se postarala bělka Sixteen s žokejem Bartošem v sedle.
• V roce 1909 dostih nedokončil žádný kůň.
• V roce 1920 byl dostih ukončen bez vítěze. Jediný Jonathan, který doběhl do cíle, byl diskvalifikován pro překročení daného časového limitu.
• Nejmladším vítězem se stal Josef Vavroušek roku 1956. V sedle Letce.
• Nejstarším vítězem je amatér Vladimír Hejmovský, který vyhrál ve věku 59 let na koni Salvátor.
• Jediným sedminásobným vítězem je žokej Josef Váňa.
• Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, byla Lata Brandisová. Stalo se tak v roce 1937 a jela v sedle klisny Normy.
• Jediný žokej, který vyhrál čtyři ročníky za sebou, byl Peter Gehm (2001–2004).

Opakované vítězství - Velká pardubická

Opakované vítězství - koně

Vítězové

Rok	Kůň	Žokej
2010	Tiumen	Josef Váňa
2009	Tiumen	Josef Váňa
2008	Sixteen	Josef Bartoš
2007	Sixteen	Dušan Andrés
2006	Decent Fellow	Josef Bartoš
2005	Maskul	Dirk Fuhrmann, (Německo)
2004	Registana	Peter Gehm, (Německo)
2003	Registana	Peter Gehm, (Německo)
2002	Maskul	Peter Gehm, (Německo)
2001	Chalco	Peter Gehm, (Německo)
2000	Peruán	Zdeněk Matysík
1999	Peruán	Zdeněk Matysík
1998	Peruán	Zdeněk Matysík
1997	Vronsky	Josef Váňa
1996	Cipísek	Vladislav Snitkovskij
1995	It’s a snip	Charles Mann
1994	Erudit	Vladislav Snitkovskij
1993	Rigoletto	Libor Štencl
1992	Quirinus	J. Brečka
1991	Železník	Josef Váňa
1990	Libentína	K. Zajko
1989	Železník	Josef Váňa
1988	Železník	Josef Váňa
1987	Železník	Josef Váňa
1986	Valencio	K. Zajko
1985	Festival	P. Vozáb
1984	Erot	N. Chludějev
1983	Sagar	Pavel Liebich
1982	Sagar	Pavel Liebich
1981	Sagar	Pavel Liebich
1980	Simon	V. Knápek
1979	Legenda	J. Chaloupka
1978	Lancaster	J. Kasal
1977	Václav	Václav Chaloupka
1976	Limit	F. Zobal
1975	Mor	K. Benš
1974	Mor	K. Benš
1973	Stephen’s Society	Ch. Collins
1972	Korok	Václav Chaloupka
1971	Korok	Václav Chaloupka
1970	Vezna II	N. G. Milev
1969	Korok	Václav Chaloupka
1968	dostih se nekonal
1967	Dresděn	A.N. Sokolov
1966	Nestor	T. Kňazík
1965	Mocná	F. Vítek
1964	Priboj	V. Z. Gorelkin
1963	Koran	F. Vítek
1962	Gaboj	R. P. Makarov
1961	Grifel	I. L. Avdějev
1960	Grifel	I. L. Avdějev
1959	Epigraf	V. P. Prachov
1958	Epigraf	V. P. Prachov
1957	Epigraf	V. N. Fedin
1956	Letec	J. Vavroušek
1955	Furioso XIV	J. Čajda
1954	Unkas	L. Raimond
1953	Junák	Ferdinand Palyza[3]
1952	Vítěz	M. Svoboda
1951	Salvátor	V. Hejmovský
1950	Var	J. Jungman
1949	Učeň	O. Dostál
1948	Var	M. Kotek
1947	Rayon De	M. Buret
1946	Titan	M. Svoboda
1938–1945	dostih se nekonal
1937	Norma	Lata Brandisová
1936	Herold	O. Lengnik
1935	Herold	O. Lengnik
1934	Wahne	H. Wiese
1933	Remus	R. Spano
1932	Remus	R. Spano
1931	Pohanka	F. Durand
1930	Gyi Lovam!	R. Popler
1929	Ben Hur	G. Schwandt
1928	Vogler	H. Schmidt
1927	Forum	J. Charous
1926	All Right II	R. Popler
1925	Landgraf II	K. Holoubek
1924	Herero	E. Stärz
1923	Landgraf II	J. Pinter
1922	Baldur	F. Gimpel
1921	Periwig	J. Syrový
1920	Jonathan	K. Kozlík
1913	Hurain	W. Reimer
1913	Dick Turpin	F. Janek
1912	Hurain	W. Reimer
1912	Jamagata	F. Bartosch
1911	Glenmorgan	E. Krieger
1910	Paul Heston	M. Seiffert
1909	žádný kůň neprošel cílem
1908	dostih se nekonal
1907	Kourgan	J. Birghan
1906	Tigra	H. H. Huxtable
1905	Scotch Moor	M. Seiffert
1904	Dennis	T. H. Buckenham
1903	Jour Fix	U. Rosak
1902	Jour Fix	U. Rosak
1901	Chorazy	F. E. Slinn
1900	Magyarád	T. H. Buckenham
1899	Slava	T. H. Buckenham
1898	Handy Andy	R. Jekyll
1897	Magyarád	E. Geoghegan
1896	Lady Anne	E. Geoghegan
1895	Galamb II	A. Hall
1894	Lady Anne	E. Geoghegan
1893	Hadnagy	G. Williamson
1892	Alphabet	J. Westlake
1891	Lady Anne	Richard Harry Fletcher
1890	Alphabet	G. Williamson
1889	Parisis	Richard Harry Fletcher
1888	Et Caetera	M. Phillips
1887	Woodman	H. Baltazzi
1886	Hanno	Richard Harry Fletcher
1885	Abracadabra	H. Fries
1884	Jessica	W. H. Moore
1883	Victoria	H. Baltazzi
1882	Per Dampf	T. Harraway
1881	Victoria	H. Baltazzi
1880	Good Morning	M. Phillips
1879	Rudi	I. Hanreich
1878	Brigand	F. Metternich
1877	Brigand	F. Metternich
1876	dostih se nekonal
1875	Brigand	G. Herbert
1874	Fantome	G. Sayers

Nehody při Velké pardubické

Rok	Kůň	Místo nehody	Příčina zranění
1874	Strizzel	bulfinš, po doskoku	zlomení vazu, pád na hlavu
1878	Trouville	zeď, při pádu	zlomení kříže
1893	Courage	drop, při doskoku	zlomení nohy ve spěnce
1896	Walter	dvojskok	po doskoku těžké zranění
1899	Victor	cílová rovina	úplné vyčerpání a chrlení krve
1901	Senator II	hadí příkop, doskok	zlomení lopatky
1912	Kulík	popkovický skok	pád na hlavu, zranění páteře
1913	Stamford	zahrádka, doskok	zranění páteře
1921	Magyar leány	malý vodní příkop	doskok, zlomení zadní končetiny
1922	Leffers II	po dosažení cíle	úplné vyčerpání a zchvácení
1927	Eba	otevřený příkop	poranění páteře při doskoku
1927	Al right II	šlápnutí do prohlubně	zlomení nohy ve spěnce
1927	Landgraf II	popkovický oblouk	úplné ochromnutí
1927	Doyen	Taxisův příkop	krátký doskok, zlomení vazu
1933	Regalon	hadí příkop, doskok	zlomení vazu po pádu
1950	Rival	malý vodní příkop	doskok, zlomení zadní končetiny
1950	Gejša	dvojbradlí	zlomení žeber, poranění plic
1956	Brouk	Taxisův příkop	rozdrcení bederních obratlů
1960	Pastela	malá zahrádka	zlomení vazi při doskoku
1960	Viza	Taxisův příkop	zlomení pravé přední končetiny
1962	Cheder	proutěná překážka	zlomení končetiny
1964	Kolar	Taxisův příkop	proražení lebeční kosti v doskoku
1964	Div	Taxisův příkop	těžké zranění končetiny
1967	Zamyslel	Taxisův příkop	zlomení krčních obratlů při doskoku
1967	Rubel	proutěná překážka	přetržení levého spěnkového kloubu a šlachy ohybače
1969	Vaga	Taxisův příkop a popkovický skok	ztržení křížové kosti a ulomení sedacího hrbolu
1969	Japan	Havlův skok	krátký doskok, zlomení druhého krčního obratle
1969	Blankyt	Taxisův příkop	silně naštíplá kopytní kost po pádu
1970	Liban	Taxisův příkop	krátký doskok po příkopu, utracen v nemocnici
1970	Bilet	Taxisův příkop a malý anglický skok	krátký doskok, zlomení bederních obratlů
1971	Kostrava	Taxisův příkop	krátký doskok na hlavu, zlomení krčních obratlů
1971	Ria	Taxisův příkop	zlomení žeber při doskoku (až po dostihu, doběhla desátá)
1973	Metas	seskok	zlomení křížové kosti při doskoku
1975	Sandra II	Taxisův příkop	krátký skok, zlomení krčního obratle
1977	Úskok	Taxisův příkop	krátký skok, zlomení krčního obratle
1981	Lancaster	přírodní plot s překážkou	zlomení spěnkové kosti při doskoku
1982	Pahang	Irská lavice	skok na přední šikmý svah a zranění bederních obratů, utržení křížové kosti
1983	Klotild	proutěná překážka	luxace spěnkového a kopytního kloubu
1984	Futbol	Taxisův příkop	těžké zranění krčních obratlů při doskoku
1984	Emanuel	Taxisův příkop	fraktura hlezenního kloubu a zlomení hlezenní kosti
1984	Kapellan	Taxisův příkop	zlomení pravé zadní končetiny, úplné vyčerpání po doběhu
1985	Santos		úplné vyčerpání
1986	Lozorno	Taxisův příkop	zlomení krčních obratlů při doskoku
1989	Gajsan	Taxisův příkop	zlomení krčních obratlů
1989	Caribo	Malý vodní příkop	fraktura 1.ram. kosti
1989	Torfha	Taxisův příkop	fraktura prvního krčního obratlu a zlomení křížové kosti
1990	Formát	Taxisův příkop
1991	Pauza	Taxisův příkop	zlomený vaz
1992	Mallente
1995	Glawotte		vyčerpání
1995	Kazan
1996	Pamep Galaxy	Taxisův příkop
1998	Damion	Popkovický skok
1999	Celestano	prodloužený Taxisův příkop	zlomení nohy – utracen
2002	Chalco		zranění nohy – utracen
2007	Polárník		zranění nohy – utracen
2007	Czesimyr	Taxisův příkop	zlomenina nohy v lopatce – utracen
2008	Klip		drastické zlomení nohy – na místě utracen
2009	Shirley		tříštivá zlomenina nohy – utracena

Drezúra koní

Drezúra koní (též užíváno drezura) je základní jezdecká disciplína, jejímž cílem je při prováděných cvicích dosažení maximálního souladu mezi koněm a jezdcem.

 

1 Historie 2 Význam termínu 3 O jízdě 4 Drezúrní kůň 5 Drezúrní obdélník 6 Drezúrní sedlo 7 Drezúrní úloha 8 Zádrže-parády 9 Úlohy 10 Tabulka penalizace 11 Stupnice 12 Drezurní kategorie 13 Drezurní pojmy 13.1 Kmih 13.2 Na otěži 13.3 Přilnutí 13.4 Přistavení 13.5 Překrok 14 Odkazy 14.1 Reference

Historie

Staří Řekové , např.válečník Xenofón, o chovu a výcviku koní napsali řadu děl. Ty se staly inspirací pro novější doby. Otec klasického ježdění Francois Robichon de la Guériniéra (1688-1751) vypracoval novou příručku Ecole de la Cavalérie, která se stala základem Španělské jezdecké školy založené ve Vídni roku 1572^[1].

 

Význam termínu

Termín vyhrazen pro výcvik koně směrem k zvýšené obratnosti a poslušnosti. Podle konečného cíle se rozlišuje klasická drezura jezdeckého koně, drezura koně skokana, drezura vojenského anebo policejního koně, westernová drezura, cirkusová drezura, vozatajská drezura apod. Obecně se dnes pod tímto pojmem rozumí klasická a sportovní drezura, která klidnou prácí s koněm, jeho cvičením a systematickou gymnastikou, za předpokladu náležitého přihlížení k jeho psychice, vede k plnému rozvinuti jeho výkonových možností. Jde v první řadě o optimalizaci a ekonomizaci průběhu pohybu. Využívá se maximálně mechanika pohybu koně. Základem klasické drezúry jsou srovnání, kmih, uvolněnost a takt, přičemž je kůň neustále na pomůckách a právě drezurní prací se dostává z rovnováhy přirozené přes rovnováhu kampanní do rovnováhy školní, která je předpokladem vyšších stupňů klasické drezúry.

O jízdě

Časy, v kterých se kůň používal jako vojenská sila jsou už za námi. Tehdy však bylo nevyhnutelné, aby se tento významný bojový prostředek dal co nejlíp používat a aby se kůň dokonale podroboval přáním jezdce. K tomu ho bylo potřebné připravit drezurní prací. Byl vypracován systém přijíždění koní, nazývaný vysoká škola jezdecká. V rámci ní však chtěli jednotlivci vyniknout a tak se snažili o co nejelegantnější ježdění. Vcelku nepraktická snaha jezdce na koni imponovat, dala vznik jezdeckému umění. Jezdec objevil možnost kultivovat pohyb koně přiježděním. Ježdění na koni se tak stalo ne toliko něčím praktickým, ale získalo i kulturní dimenzi. Kůň je pohybově školený a tento pojem je řádově vyšší, než kdyby byl jenom cvičený k výkonu. Dnes je možno drezurní ježdění v tomto smyslu vidět v Španělské vysoké škole ve Vídni v klasické barokní podobě nebo ve francouzském Saumuru v podobě klasické vojenské jízdy. Pouze tam je možno spatřit celou sérii školních chodů, školních skoků a chodů třetí generace. V tomto klasickém školním ježdění má základ i současný drezurní sport.

Drezúrní kůň

Kůň pro drezurní ježdění musí být speciálně vybraný. Musí se v něm skloubit exteriérová dokonalost s dokonalostí pohybové mechaniky a kromě toho musí být vhodný k jezdci. Pokud totiž v jiných druzích jezdeckého sportu jsou estetická kriteria vůči výkonovým podružná, v drezuře jsou významná. K drezúře se většinou využívají různí teplokrevníci. Například Hannoverský teplokrevník, Holštýnský teplokrevník. Vysoké jezdecké školy používají Andaluské koně, Lipicány. Příprava koně trvá 5-6 roků^[2].

Drezúrní obdélník

Klasický drezurní obdélník má rozměry 20x60 m. Slouží k předvádění drezurních úloh od stupně S výš. Jeho stěny jsou pro orientaci soutěžících označené písmeny podle pravidel FEI. Uprostřed krátkých stěn jsou proti sebe písmena A a C, uprostřed dlouhých stěn jsou písmena B a E. Uprostřed obdélníku je písmeno X. Zbývající písmena označuji body na dlouhých stěnách ve vzdálenosti 6 m od rohů a po každých 12 m. Malý drezurní obdélník má rozměr 20x40 m. Slouží k předvádění nižších drezurních úloh stupně Z a L. Označení písmen je taky dané pravidly FEI (mezinárodní jezdecká federace). Podklad v drezurním obdélníku je zpravidla pískový nebo travnatý. Při mezinárodních soutěžích nesmí být žádná ze stěn drezurního obdélníku blíže k divákům než 20 m a v kryté jízdárně 2 m.

Drezúrní sedlo

Anglické sedlo se zvýšenou zadní rozsochou, kolmo spuštěnými bočnicemi, obyčejně s možností předozadního posunu třmenového závěsu, umožňující hluboký plný sed.

Drezúrní úloha

Soubor předepsaných požadavků („povinných cviků") v určeném pořadí, pro jednotlivý stupeň soutěže.

Mezi cviky drezúry koní patří například jízdy v kruhu, osmičce a oblouku, kterému se říká serpentina. Jedním z nejsložitějších cviků je pirueta, při které kůň kluše nebo cválá v kruhu bez pohybu vpřed.

Zádrže-parády

Rozeznáváme poloviční zádrže (arrety) a celé zádrže (parády). Pomocí polovičních zádrží čili polovičních arretů jezdec reguluje ruch, tempo, takt, kadenci v určitém chodu kroku koně. Pak jsou požadavky na pohyb koně na dvou stopách, kdy se kůň pohybuje do strany i vpřed současně (dovnitř plec, traver, renver, traversála, kontradovnitř plec). Ke cvikům vysoké školy patří piafa a pasáž, pak školní skoky (levada, balotada, krupada, kapriola).

Úlohy

• Prodloužený klus
• Prodloužený cval

Drezúra musí být přirozeným pohybem vpřed (do strany), kdy kůň jde s chutí. Jezdec musí mít jemný, pružný sed a ruce musí jemně korigovat hlavu a týl. Kůň má být na kolmici, ne za kolmicí - větší chyba, než kdyby šel před kolmicí.

Drezúra je další soutěž, při které jde hlavně o to, aby jezdec s koněm "splynuli", aby jezdec dával jen nepatrné povely a kůň je plnil jakoby sám od sebe. V této soutěži jde o koňské ladné pohyby a jezdcův perfektní sed a držení těla. Na tento druh sportu se každý teplokrevník nehodí. Drezurní kůň by měl mít velmi ladné pohyby a perfektní elegantní chody. Drezúra je jedna z nejtěžších druhů koňských sportů. Stejně jako u parkuru i v drezúře jsou dané stupně obtížnosti. Jsou úplně stejné, liší se jen v tom, že v drezúře se ke stupňům obtížnosti nepojí výška překážek, ale různě těžké drezurní cviky a figury.

Tabulka penalizace

1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - vyloučen

Stupnice

• 10 - vynikající
• 9 - velmi dobrý
• 8 - dobrý
• 7 - dosti dobrý
• 6 - uspokojivý
• 5 - dostatečný
• 4 - sotva dostatečný
• 3 - téměř špatný
• 2 - špatný
• 1 - velmi špatný
• 0 - nebyl předveden

Drezurní kategorie

Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií:

• Z (základní)
• L (lehká)
• S (střední)
• ST (středně těžká)
• T (těžká)
• TT (velmi těžká)

Drezurní pojmy

Kmih

Kmihem rozumíme jezdcem vyvolanou energii pohybu a chuť koně jít dopředu pod naprostou kontrolou jezdce. Pohybovat se v kmihu je možné pouze tehdy, když pomůcky holení a otěží jsou v souladu.

Na otěži

Souhrou pobídek holení a citlivým vedením otěží se snažíme, aby kůň "šel na otěži". Jezdec by měl holeněmi vyvolaný kmih (chuť jít dopředu) skrz hubu pocítit zpět ve své ruce. Koně, který jde na otěži poznáme tak, že je uvolněn ve vazu, krk nese v klenutém oblouku a s otěží lehce napnutou ochotně přijímá udidlo.

Přilnutí

Kůň má dobré přilnutí tehdy, když jde pravidelně na otěži, je uvolněný a svou záď používá korektním způsobem. Správného přilnutí docílíme jemným vedením otěže, která vytváří stálý kontakt s hubou koně bez tahání zpět.

 Přistavení

Kůň je přistaven k levé či pravé ruce tehdy, když je v krku nebo těle mírně ohnut k té či oné straně. Hlava koně může být přistavena také k levé nebo k pravé ruce. Kůň hlavu ohne vůči krku mírně k jedné ze dvou stran, přičemž ji však musí udržet ve svislé poloze.

Překrok

Kůň prostornými chody přešlapuje zadními končetinami stopy předních končetin. V prodloužených chodech musí být toto přešlapování výrazné.