Jdi na obsah Jdi na menu
 

sport

 Jak lide sportuji tak jsou aporty i s konmi-

 - parkur, drezura,dostihy western,

 - souteze v sestranosti, crosst - country, usek  steeplechase , usek klusovy , tereni zkouska a steeplehase , dostihy,   

 - JEZDECKE HRY - gymthany : pohar prince filipa , naskakovani , zavod s vajickem na lzici , krok klus cval,  zavod z vlajkami... atd.

 - Dostihy - klusacke point - to -point , steeplechase,rovinné dostihy ,proutenne prekazky , palio.

                                                 

 

                                                           žokejove

Josef Vana jiz po 7 vihral VELKOU PARDUBICKOU tento rok ale o vlasek - AMANT gry ho malem predbehl  1. josef vana - tiumen  2.amant gry  3. sixteen a ivan bartos . 

sixteen - 2 krat  vyhrala velkou pardubickou - asi 10.let ji je  belka.    

tiumen  2 krat vyhral asi minuli rok a tento , hnedak a asi mu je 5 nebo 6 let  anglicky plnokrevnik.

 a ted k tem zokejum vana je legendou st. ma i syna josefa ml.  a ted - žokej je jezdec ktery jede na koni a ucastni se dostihu.

Pólo

 

Pólo
 

Pólo (z tibetského pu-lu) je kolektivní jezdecký sport, ve kterém proti sobě nastupují na venkovním hřišti dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních. Cílem je dostat za pomoci pálky míček do branky soupeře.

 

Historie

Hra vznikla v Persii pravděpodobně v 6. století př. n. l., zachovaly se zmínky v perských básních. Peršané stanovili první pravidla hry. Z Persie se hra do Indie, Japonska a Indie jako zábava urozených. V 50. letech 19. století se pólo od indické šlechty naučili hrát v Manipuru britští husaři - kolonizátoři. V roce 1859 byl v Silcharu založen první klub póla. Hra byla importována do Velké Británie, v roce 1876 pak zásluhou J. G. Benneta do Spojených států, s novými osadníky se dostává do Argentiny.

Dnes se kromě výše zmíněných zemí nejvíce hraje v Číně, Japonsku, Tibetu, Manipuru, Mongolsku a ve Švýcarsku. Je rozšířen v 39 státech světa, kde působí 583 klubů póla[1].

Jak se hraje

Dva týmy po čtyřech jezdcích proti sobě nastupují na hřišti 274×146 metrů. Zápas je rozdělen na několik úseků. Jeden úsek, tzv. „čaka“ (chukka) trvá 7 minut, odděluje je 3 až 5 minut dlouhá přestávka. Jeden zápas se obvykle skládá z 6, někdy jen ze 4 nebo až z 8 úseků.

Na hřišti je vyznačeno několik čar odpalu (27, 36 a 54 metru), středové T pro úvodní vhazování a postranní čáry. Na užších stranách jsou umístěny branky, branka je tvořena dvěma sloupky 7,63 m vzdálenými bez příčného břevna. U každé branky jsou dva brankoví rozhodčí, kteří sledují, zda míček prošel brankou regulérně. Hru řídí jeden rozhodčí, kterému sekundují čároví.

Každý hráč má přidělený handicap v rozsahu -2 až +10, součet handicapů všech hráčů určuje celkový handicap týmu. Rozdíl handicapů určuje počáteční skóre zápasu. K vybavení hráče patří pálka (mallet), rukavice, přilba, chrániče kolen a samozřejmě kůň.

Těch má každý hráč několik, většinou s jedním neodehraje více jak 2 úseky hry. Nejlepšího koně si nechává na závěrečný úsek, který bývá většinou rozhodující. Kůň musí mít na nohou bandáže, které ho chrání před úderem pálkou, ocas musý být zapletený aby se do něj pálka nezamotala. Koně jsou kříženci argentinských Criollos a Anglických plnokrevníků (k. v. do 150 cm). Říká se jim Pólo pony. Nejsou ovšem zapsáni jako samostatné plemeno. Musejí být rychlí, obratní.

Pálka je 122 až 135 cm dlouhá, hlava je doutníkového tvaru a má 25 cm. Hráč musí pálku držet v pravé ruce. Míček je buď plastový nebo z vrbového kořene, průměr 7,6 až 8,9 cm a váha 99 až 128 gramů.

Mezinárodní zápasy

  • Argentine Open - hraje se v listopadu v Palermu a Buenos Aires
  • World Cup - hraje se v dubnu v Palm Beach na Floridě
  • Gold Cup - hraje se v červenci v anglickém Cowdray Parku
  • Windsor Park International - hraje se v červenci v Anglii
  • Polo World Championship - hraje se v srpnu ve francouzském Deauville

3000 metrů překážek neboli steeplechase je atletická disciplína zařazená do programu olympijských her.

 

Aktuální rekordy

Rekord Kategorie Výkon (min.) Atlet Stát Město Datum
Světový (WR) Muži 7:53,63 Saif Saaeed Shaheen (rozený Keňan Stephen Cherono) Katar Katar Brusel 3. 9. 2004
Ženy 8:58,81 Gulnara Samitovová Rusko Rusko Peking 17. 8. 2008
Olympijský (OR) Muži 8:05,51 Julius Kariuki Keňa Keňa Soul 30. 9. 1988
Ženy 8:58,81 Gulnara Samitovová Rusko Rusko Peking 17. 8. 2008
Evropský (ER) Muži 8:01,18 Bouabdellah Tahri Francie Francie Berlín 18. 8. 2009
Ženy 8:58,81 Gulnara Samitovová Rusko Rusko Peking 17. 8. 2008
Mistrovství světa (MS) Muži 8:00,43 Ezekiel Kemboi Keňa Keňa Berlín 18. 8. 2009
Ženy 9:06,57 Jekatěrina Volkovová Rusko Rusko Ósaka 27. 8. 2007
Český (ČR) Muži 8:23,8 Dušan Moravčík Československo Československo Praha 17. 9. 1972
Ženy 9:41,85 Marcela Lustigová Česká republika Česká republika Budapešť 19. 6. 2010

Pravidla

Rozmístění překážek

V závodě musí závodník překonat 28 pevných překážek a 7 překážek s vodním příkopem (umístěn uvnitř nebo vně běžecké dráhy). Při steeplechase musí být v každém úplném kole překonáno 5 překážek, z nichž vodní příkop je čtvrtou v pořadí. Překážky musí být po trati rovnoměrně rozmístěny, tzn., že vzdálenost mezi nimi je přibližně jedna pětina jmenovité délky jednoho kola (standardně 400 metrů). V závodě na 3000 m se úsek od startu k počátku prvního úplného kola musí běžet bez překážek, které musí být odstraněny dokud všichni závodníci do tohoto kola nevběhnou.

Překážka

Schéma překážky

Na dráze, na níž je umístěno 5 překážek vysokých 91,4 cm pro mužský závod (ženy mají překážky vysoké 76,2 cm) a dlouhých nejméně 394 cm, z nichž jedna je s vodním příkopem. Šířka a výška horního břevna překážky je 12,7 cm. Překážka na vodním příkopu je široká 366 cm a musím být pevně zakotvena v zemi, že není možný jakýkoliv její horizontální posun. Horní břevno každé překážky musí být opatřeno pruhy v bílé a černé barvě nebo v jiných výrazně odlišných barvách, a to tak, že světlejší pruhy, široké alespoň 225 mm, jsou na okrajích. Hmotnost každé překážky musí být v rozmezí 80 až 100 kg a každá překážka musí mít na každé straně základnu širokou 1,20 až 1,40 m. Překážka musí být na drahách umístěna tak, že 0,30 m délky horního břevna, měřeno od vnitřního okraje, zasahuje do vnitřního prostoru pole. Doporučuje se, aby první překážka v závodě byla široká alespoň 5 m. Překážka, na rozdíl od překážek pro překážkové běhy na 100, 110 a 400 metrů, nejde shodit, ale běžec zato na ni může při překonávání stoupnout chodidlem.

Vodní příkop

Vodní příkop, včetně překážky, musí být 3,66 m (±2 cm) dlouhý a 3,66 m (±2 cm) široký. Dno vodního příkopu musí být pokryto umělým povrchem nebo rohoží dostatečné tloušťky, zaručující bezpečný dopad běžců a poskytující dostatečnou oporu běžecké obuvi. Na začátku závodu musí být hladina vody v úrovni povrchu dráhy s odchylkou 2 cm. Hloubka vody na straně překážky musí být 0,70 m do vzdálenosti 0,30 m od překážky. Od tohoto místa musí dno plynule stoupat až na úroveň dráhy na opačném konci příkopu.

Způsoby překonávání překážky

Každý závodník musí překonat (přeskočit nebo přebrodit) vodní příkop. Závodník bude diskvalifikován, pokud:

  • nepřekoná kteroukoliv překážku
  • některou překážku oběhne
  • při překonávání překážky vede chodidlo nebo nohu pod vodorovnou úrovní horní hrany překážky

 

 

 

 

Velká pardubická


Velká Pardubická

Velká pardubická je dostihový závod (steeplechase cross-country), konající se každou druhou říjnovou neděli na dostihovém závodišti v Pardubicích. Jedná se o nejtěžší a nejprestižnější dostih v kontinentální části Evropy. Ve Velké Británii se každoročně koná podobný dostih – Velká národní (Grand National Liverpool steeplechase).

 

Historie

Na počátku byly hony. Vyšší šlechta oblečená do barevných kabátců se smečkou psů a na koních pronásledovala zvěř a překonávala přitom různé přírodní překážky. Tento druh zábavy se brzy stal oblíbeným i v Čechách. První závod se uskutečnil roku 1836 na chlumeckém panství Oktaviána Kinského. Díky aktivitě knížete Františka Lichtenštejnského se tyto hony (zvané parforsní) přesunuly do Pardubic. Charakter zdejší krajiny, která připomínala anglický park, byl příčinou velkého rozmachu honů v tomto městě.

Nejstarší závod, Velká liverpoolská, který se konal v roce 1836 v Anglii, inspiroval i ostatní evropské země. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha.

První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých. Na startu stálo 14 koní. Vítězství si nakonec odnesli plnokrevný hřebec Phantome s anglickým žokejem Sayersem v sedle. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen u nás. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou válečných let, z důvodu politických událostí v roce 1968 a kvůli nepřízni počasí v letech 1876 a 1908.

Při příležitosti 100. ročníku závodu byla v roce 1990 vydána stříbrná 100korunová pamětní mince (autorka Jarmila Truhlíková-Spěváková).[1]

Současnost

Dnes se Velká pardubická koná vždy druhou říjnovou neděli. Dráha tohoto dostihu měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek, koně ji běží přibližně 9–10 minut. Na startu se setkává asi 15 až 20 koní s těmi nejlepšími žokeji a žokejkami převážně z České republiky. Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu (hlavní program se koná v neděli, kdy se jede 7 dostihů). Posledním a hlavním dostihem je dostih pojmenovaný po současném sponzorovi Velká pardubická České pojišťovny.

Seznam skoků (překážek)

  • 1. Živý plot (po startu)
  • 2. Živý plot s příkopem
  • 3. Malý vodní příkop
  • 4. Velký Taxisův příkop (vyžádal si 27 koňských životů)
  • 5. Irská lavice
  • 8. Popkovický skok
  • 7. Francouzský skok
  • 8.–9. Malé zahrádky
  • 10. Anglický skok
  • 11. a,b,c) Prodloužený taxisův příkop
  • 12. Živý plot s příkopem
  • 13. Živý plot – seskok
  • 14. Živý plot
  • 15. Poplerův skok
  • 16. Drop
  • 17. Kamenná zeď
  • 18. Hadí příkop
  • 19. Velký vodní příkop
  • 20.–21. Malý Taxisův příkop
  • 22. Velké zahrádky
  • 23. Suchý příkop (za lesem)
  • 24. Proutěná překážka (Steeplechase skok)
  • 25. Živý plot (u hangáru)
  • 26. Velký anglický skok
  • 27. Suchý příkop (mezi břízkami)
  • 28.–30. Havlův skok
  • 31. Proutěné překážky

Zajímavosti

  • Dostih má pouze jednoho vítěze-rekordmana. Čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou kůň Železník.
  • Nový časový rekord je z roku 20088:59,9 min. Průměrná rychlost na 6900 metrů dlouhé trati činí 12,78 m/s – 46,00 km/h.[2] O rekord se postarala bělka Sixteen s žokejem Bartošem v sedle.
  • V roce 1909 dostih nedokončil žádný kůň.
  • V roce 1920 byl dostih ukončen bez vítěze. Jediný Jonathan, který doběhl do cíle, byl diskvalifikován pro překročení daného časového limitu.
  • Nejmladším vítězem se stal Josef Vavroušek roku 1956. V sedle Letce.
  • Nejstarším vítězem je amatér Vladimír Hejmovský, který vyhrál ve věku 59 let na koni Salvátor.
  • Jediným sedminásobným vítězem je žokej Josef Váňa.
  • Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, byla Lata Brandisová. Stalo se tak v roce 1937 a jela v sedle klisny Normy.
  • Jediný žokej, který vyhrál čtyři ročníky za sebou, byl Peter Gehm (20012004).

Opakované vítězství - Velká pardubická

Počet vítězství Jezdec Roky
7x Josef Váňa (1987 Železník, 1988 Železník, 1989 Železník, 1991 Železník, 1997 Vronsky, 2009 Tiumen, 2010 Tiumen)
4x Peter Gehm (2001 Chalco, 2002 Maskul, 2003 Registana, 2004 Registana)
Václav Chaloupka (1969 Korok, 1971 Korok, 1972 Korok, 1977 Václav)
3x Zdeněk Matysík (1998, 1999, 2000)
Pavel Liebich (1981, 1982, 1983)
Richard Fletcher (1886, 1889, 1891)
T.H.Buckenham (1899, 1900, 1904)
E.Geoghegan (1894, 1896, 1897)
H.Baltazzi (1881, 1883, 1887)

Opakované vítězství - koně

Počet vítězství Kůň Roky
4x Železník (1987 Josef Váňa, 1988 Josef Váňa, 1989 Josef Váňa, 1991 Josef Váňa,
3x Peruán (1998, 1999, 2000)
Sagar (1981, 1982, 1983)
Korok (1969, 1971, 1972)
Epigraf (1957, 1958, 1959)
Lady Anne (1891, 1894, 1896)
Brigand (1875, 1877, 1878)

Vítězové

Rok↓ Kůň↓ Žokej↓
2010 Tiumen Josef Váňa
2009 Tiumen Josef Váňa
2008 Sixteen Josef Bartoš
2007 Sixteen Dušan Andrés
2006 Decent Fellow Josef Bartoš
2005 Maskul Dirk Fuhrmann, Německo (Německo)
2004 Registana Peter Gehm, Německo (Německo)
2003 Registana Peter Gehm, Německo (Německo)
2002 Maskul Peter Gehm, Německo (Německo)
2001 Chalco Peter Gehm, Německo (Německo)
2000 Peruán Zdeněk Matysík
1999 Peruán Zdeněk Matysík
1998 Peruán Zdeněk Matysík
1997 Vronsky Josef Váňa
1996 Cipísek Vladislav Snitkovskij
1995 It’s a snip Charles Mann
1994 Erudit Vladislav Snitkovskij
1993 Rigoletto Libor Štencl
1992 Quirinus J. Brečka
1991 Železník Josef Váňa
1990 Libentína K. Zajko
1989 Železník Josef Váňa
1988 Železník Josef Váňa
1987 Železník Josef Váňa
1986 Valencio K. Zajko
1985 Festival P. Vozáb
1984 Erot N. Chludějev
1983 Sagar Pavel Liebich
1982 Sagar Pavel Liebich
1981 Sagar Pavel Liebich
1980 Simon V. Knápek
1979 Legenda J. Chaloupka
1978 Lancaster J. Kasal
1977 Václav Václav Chaloupka
1976 Limit F. Zobal
1975 Mor K. Benš
1974 Mor K. Benš
1973 Stephen’s Society Ch. Collins
1972 Korok Václav Chaloupka
1971 Korok Václav Chaloupka
1970 Vezna II N. G. Milev
1969 Korok Václav Chaloupka
1968 dostih se nekonal  
1967 Dresděn A.N. Sokolov
1966 Nestor T. Kňazík
1965 Mocná F. Vítek
1964 Priboj V. Z. Gorelkin
1963 Koran F. Vítek
1962 Gaboj R. P. Makarov
1961 Grifel I. L. Avdějev
1960 Grifel I. L. Avdějev
1959 Epigraf V. P. Prachov
1958 Epigraf V. P. Prachov
1957 Epigraf V. N. Fedin
1956 Letec J. Vavroušek
1955 Furioso XIV J. Čajda
1954 Unkas L. Raimond
1953 Junák Ferdinand Palyza[3]
1952 Vítěz M. Svoboda
1951 Salvátor V. Hejmovský
1950 Var J. Jungman
1949 Učeň O. Dostál
1948 Var M. Kotek
1947 Rayon De M. Buret
1946 Titan M. Svoboda
1938–1945 dostih se nekonal  
1937 Norma Lata Brandisová
1936 Herold O. Lengnik
1935 Herold O. Lengnik
1934 Wahne H. Wiese
1933 Remus R. Spano
1932 Remus R. Spano
1931 Pohanka F. Durand
1930 Gyi Lovam! R. Popler
1929 Ben Hur G. Schwandt
1928 Vogler H. Schmidt
1927 Forum J. Charous
1926 All Right II R. Popler
1925 Landgraf II K. Holoubek
1924 Herero E. Stärz
1923 Landgraf II J. Pinter
1922 Baldur F. Gimpel
1921 Periwig J. Syrový
1920 Jonathan K. Kozlík
1913 Hurain W. Reimer
1913 Dick Turpin F. Janek
1912 Hurain W. Reimer
1912 Jamagata F. Bartosch
1911 Glenmorgan E. Krieger
1910 Paul Heston M. Seiffert
1909 žádný kůň neprošel cílem  
1908 dostih se nekonal  
1907 Kourgan J. Birghan
1906 Tigra H. H. Huxtable
1905 Scotch Moor M. Seiffert
1904 Dennis T. H. Buckenham
1903 Jour Fix U. Rosak
1902 Jour Fix U. Rosak
1901 Chorazy F. E. Slinn
1900 Magyarád T. H. Buckenham
1899 Slava T. H. Buckenham
1898 Handy Andy R. Jekyll
1897 Magyarád E. Geoghegan
1896 Lady Anne E. Geoghegan
1895 Galamb II A. Hall
1894 Lady Anne E. Geoghegan
1893 Hadnagy G. Williamson
1892 Alphabet J. Westlake
1891 Lady Anne Richard Harry Fletcher
1890 Alphabet G. Williamson
1889 Parisis Richard Harry Fletcher
1888 Et Caetera M. Phillips
1887 Woodman H. Baltazzi
1886 Hanno Richard Harry Fletcher
1885 Abracadabra H. Fries
1884 Jessica W. H. Moore
1883 Victoria H. Baltazzi
1882 Per Dampf T. Harraway
1881 Victoria H. Baltazzi
1880 Good Morning M. Phillips
1879 Rudi I. Hanreich
1878 Brigand F. Metternich
1877 Brigand F. Metternich
1876 dostih se nekonal  
1875 Brigand G. Herbert
1874 Fantome G. Sayers

 

Nehody při Velké pardubické

Rok↓ Kůň↓ Místo nehody↓ Příčina zranění↓
1874 Strizzel bulfinš, po doskoku zlomení vazu, pád na hlavu
1878 Trouville zeď, při pádu zlomení kříže
1893 Courage drop, při doskoku zlomení nohy ve spěnce
1896 Walter dvojskok po doskoku těžké zranění
1899 Victor cílová rovina úplné vyčerpání a chrlení krve
1901 Senator II hadí příkop, doskok zlomení lopatky
1912 Kulík popkovický skok pád na hlavu, zranění páteře
1913 Stamford zahrádka, doskok zranění páteře
1921 Magyar leány malý vodní příkop doskok, zlomení zadní končetiny
1922 Leffers II po dosažení cíle úplné vyčerpání a zchvácení
1927 Eba otevřený příkop poranění páteře při doskoku
1927 Al right II šlápnutí do prohlubně zlomení nohy ve spěnce
1927 Landgraf II popkovický oblouk úplné ochromnutí
1927 Doyen Taxisův příkop krátký doskok, zlomení vazu
1933 Regalon hadí příkop, doskok zlomení vazu po pádu
1950 Rival malý vodní příkop doskok, zlomení zadní končetiny
1950 Gejša dvojbradlí zlomení žeber, poranění plic
1956 Brouk Taxisův příkop rozdrcení bederních obratlů
1960 Pastela malá zahrádka zlomení vazi při doskoku
1960 Viza Taxisův příkop zlomení pravé přední končetiny
1962 Cheder proutěná překážka zlomení končetiny
1964 Kolar Taxisův příkop proražení lebeční kosti v doskoku
1964 Div Taxisův příkop těžké zranění končetiny
1967 Zamyslel Taxisův příkop zlomení krčních obratlů při doskoku
1967 Rubel proutěná překážka přetržení levého spěnkového kloubu a šlachy ohybače
1969 Vaga Taxisův příkop a popkovický skok ztržení křížové kosti a ulomení sedacího hrbolu
1969 Japan Havlův skok krátký doskok, zlomení druhého krčního obratle
1969 Blankyt Taxisův příkop silně naštíplá kopytní kost po pádu
1970 Liban Taxisův příkop krátký doskok po příkopu, utracen v nemocnici
1970 Bilet Taxisův příkop a malý anglický skok krátký doskok, zlomení bederních obratlů
1971 Kostrava Taxisův příkop krátký doskok na hlavu, zlomení krčních obratlů
1971 Ria Taxisův příkop zlomení žeber při doskoku (až po dostihu, doběhla desátá)
1973 Metas seskok zlomení křížové kosti při doskoku
1975 Sandra II Taxisův příkop krátký skok, zlomení krčního obratle
1977 Úskok Taxisův příkop krátký skok, zlomení krčního obratle
1981 Lancaster přírodní plot s překážkou zlomení spěnkové kosti při doskoku
1982 Pahang Irská lavice skok na přední šikmý svah a zranění bederních obratů, utržení křížové kosti
1983 Klotild proutěná překážka luxace spěnkového a kopytního kloubu
1984 Futbol Taxisův příkop těžké zranění krčních obratlů při doskoku
1984 Emanuel Taxisův příkop fraktura hlezenního kloubu a zlomení hlezenní kosti
1984 Kapellan Taxisův příkop zlomení pravé zadní končetiny, úplné vyčerpání po doběhu
1985 Santos   úplné vyčerpání
1986 Lozorno Taxisův příkop zlomení krčních obratlů při doskoku
1989 Gajsan Taxisův příkop zlomení krčních obratlů
1989 Caribo Malý vodní příkop fraktura 1.ram. kosti
1989 Torfha Taxisův příkop fraktura prvního krčního obratlu a zlomení křížové kosti
1990 Formát Taxisův příkop  
1991 Pauza Taxisův příkop zlomený vaz
1992 Mallente    
1995 Glawotte   vyčerpání
1995 Kazan    
1996 Pamep Galaxy Taxisův příkop  
1998 Damion Popkovický skok  
1999 Celestano prodloužený Taxisův příkop zlomení nohy – utracen
2002 Chalco   zranění nohy – utracen
2007 Polárník   zranění nohy – utracen
2007 Czesimyr Taxisův příkop zlomenina nohy v lopatce – utracen
2008 Klip   drastické zlomení nohy – na místě utracen
2009 Shirley   tříštivá zlomenina nohy – utracena

Drezúra koní


Drezúra koní (též užíváno drezura) je základní jezdecká disciplína, jejímž cílem je při prováděných cvicích dosažení maximálního souladu mezi koněm a jezdcem.

 

Historie

Staří Řekové , např.válečník Xenofón, o chovu a výcviku koní napsali řadu děl. Ty se staly inspirací pro novější doby. Otec klasického ježdění Francois Robichon de la Guériniéra (1688-1751) vypracoval novou příručku Ecole de la Cavalérie, která se stala základem Španělské jezdecké školy založené ve Vídni roku 1572[1].

 

Význam termínu

Termín vyhrazen pro výcvik koně směrem k zvýšené obratnosti a poslušnosti. Podle konečného cíle se rozlišuje klasická drezura jezdeckého koně, drezura koně skokana, drezura vojenského anebo policejního koně, westernová drezura, cirkusová drezura, vozatajská drezura apod. Obecně se dnes pod tímto pojmem rozumí klasická a sportovní drezura, která klidnou prácí s koněm, jeho cvičením a systematickou gymnastikou, za předpokladu náležitého přihlížení k jeho psychice, vede k plnému rozvinuti jeho výkonových možností. Jde v první řadě o optimalizaci a ekonomizaci průběhu pohybu. Využívá se maximálně mechanika pohybu koně. Základem klasické drezúry jsou srovnání, kmih, uvolněnost a takt, přičemž je kůň neustále na pomůckách a právě drezurní prací se dostává z rovnováhy přirozené přes rovnováhu kampanní do rovnováhy školní, která je předpokladem vyšších stupňů klasické drezúry.

O jízdě

Časy, v kterých se kůň používal jako vojenská sila jsou už za námi. Tehdy však bylo nevyhnutelné, aby se tento významný bojový prostředek dal co nejlíp používat a aby se kůň dokonale podroboval přáním jezdce. K tomu ho bylo potřebné připravit drezurní prací. Byl vypracován systém přijíždění koní, nazývaný vysoká škola jezdecká. V rámci ní však chtěli jednotlivci vyniknout a tak se snažili o co nejelegantnější ježdění. Vcelku nepraktická snaha jezdce na koni imponovat, dala vznik jezdeckému umění. Jezdec objevil možnost kultivovat pohyb koně přiježděním. Ježdění na koni se tak stalo ne toliko něčím praktickým, ale získalo i kulturní dimenzi. Kůň je pohybově školený a tento pojem je řádově vyšší, než kdyby byl jenom cvičený k výkonu. Dnes je možno drezurní ježdění v tomto smyslu vidět v Španělské vysoké škole ve Vídni v klasické barokní podobě nebo ve francouzském Saumuru v podobě klasické vojenské jízdy. Pouze tam je možno spatřit celou sérii školních chodů, školních skoků a chodů třetí generace. V tomto klasickém školním ježdění má základ i současný drezurní sport.

Drezúrní kůň

Kůň pro drezurní ježdění musí být speciálně vybraný. Musí se v něm skloubit exteriérová dokonalost s dokonalostí pohybové mechaniky a kromě toho musí být vhodný k jezdci. Pokud totiž v jiných druzích jezdeckého sportu jsou estetická kriteria vůči výkonovým podružná, v drezuře jsou významná. K drezúře se většinou využívají různí teplokrevníci. Například Hannoverský teplokrevník, Holštýnský teplokrevník. Vysoké jezdecké školy používají Andaluské koně, Lipicány. Příprava koně trvá 5-6 roků[2].

Drezúrní obdélník

Klasický drezurní obdélník má rozměry 20x60 m. Slouží k předvádění drezurních úloh od stupně S výš. Jeho stěny jsou pro orientaci soutěžících označené písmeny podle pravidel FEI. Uprostřed krátkých stěn jsou proti sebe písmena A a C, uprostřed dlouhých stěn jsou písmena B a E. Uprostřed obdélníku je písmeno X. Zbývající písmena označuji body na dlouhých stěnách ve vzdálenosti 6 m od rohů a po každých 12 m. Malý drezurní obdélník má rozměr 20x40 m. Slouží k předvádění nižších drezurních úloh stupně Z a L. Označení písmen je taky dané pravidly FEI (mezinárodní jezdecká federace). Podklad v drezurním obdélníku je zpravidla pískový nebo travnatý. Při mezinárodních soutěžích nesmí být žádná ze stěn drezurního obdélníku blíže k divákům než 20 m a v kryté jízdárně 2 m.

Drezúrní sedlo

Anglické sedlo se zvýšenou zadní rozsochou, kolmo spuštěnými bočnicemi, obyčejně s možností předozadního posunu třmenového závěsu, umožňující hluboký plný sed.

Drezúrní úloha

Soubor předepsaných požadavků („povinných cviků") v určeném pořadí, pro jednotlivý stupeň soutěže.

Mezi cviky drezúry koní patří například jízdy v kruhu, osmičce a oblouku, kterému se říká serpentina. Jedním z nejsložitějších cviků je pirueta, při které kůň kluše nebo cválá v kruhu bez pohybu vpřed.

Zádrže-parády

Rozeznáváme poloviční zádrže (arrety) a celé zádrže (parády). Pomocí polovičních zádrží čili polovičních arretů jezdec reguluje ruch, tempo, takt, kadenci v určitém chodu kroku koně. Pak jsou požadavky na pohyb koně na dvou stopách, kdy se kůň pohybuje do strany i vpřed současně (dovnitř plec, traver, renver, traversála, kontradovnitř plec). Ke cvikům vysoké školy patří piafa a pasáž, pak školní skoky (levada, balotada, krupada, kapriola).

Úlohy

  • Prodloužený klus
  • Prodloužený cval

Drezúra musí být přirozeným pohybem vpřed (do strany), kdy kůň jde s chutí. Jezdec musí mít jemný, pružný sed a ruce musí jemně korigovat hlavu a týl. Kůň má být na kolmici, ne za kolmicí - větší chyba, než kdyby šel před kolmicí.

Drezúra je další soutěž, při které jde hlavně o to, aby jezdec s koněm "splynuli", aby jezdec dával jen nepatrné povely a kůň je plnil jakoby sám od sebe. V této soutěži jde o koňské ladné pohyby a jezdcův perfektní sed a držení těla. Na tento druh sportu se každý teplokrevník nehodí. Drezurní kůň by měl mít velmi ladné pohyby a perfektní elegantní chody. Drezúra je jedna z nejtěžších druhů koňských sportů. Stejně jako u parkuru i v drezúře jsou dané stupně obtížnosti. Jsou úplně stejné, liší se jen v tom, že v drezúře se ke stupňům obtížnosti nepojí výška překážek, ale různě těžké drezurní cviky a figury.

Tabulka penalizace

1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - vyloučen

Stupnice

  • 10 - vynikající
  • 9 - velmi dobrý
  • 8 - dobrý
  • 7 - dosti dobrý
  • 6 - uspokojivý
  • 5 - dostatečný
  • 4 - sotva dostatečný
  • 3 - téměř špatný
  • 2 - špatný
  • 1 - velmi špatný
  • 0 - nebyl předveden

Drezurní kategorie

Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií:

  • Z (základní)
  • L (lehká)
  • S (střední)
  • ST (středně těžká)
  • T (těžká)
  • TT (velmi těžká)

Drezurní pojmy

Kmih

Kmihem rozumíme jezdcem vyvolanou energii pohybu a chuť koně jít dopředu pod naprostou kontrolou jezdce. Pohybovat se v kmihu je možné pouze tehdy, když pomůcky holení a otěží jsou v souladu.

Na otěži

Souhrou pobídek holení a citlivým vedením otěží se snažíme, aby kůň "šel na otěži". Jezdec by měl holeněmi vyvolaný kmih (chuť jít dopředu) skrz hubu pocítit zpět ve své ruce. Koně, který jde na otěži poznáme tak, že je uvolněn ve vazu, krk nese v klenutém oblouku a s otěží lehce napnutou ochotně přijímá udidlo.

Přilnutí

Kůň má dobré přilnutí tehdy, když jde pravidelně na otěži, je uvolněný a svou záď používá korektním způsobem. Správného přilnutí docílíme jemným vedením otěže, která vytváří stálý kontakt s hubou koně bez tahání zpět.

 Přistavení

Kůň je přistaven k levé či pravé ruce tehdy, když je v krku nebo těle mírně ohnut k té či oné straně. Hlava koně může být přistavena také k levé nebo k pravé ruce. Kůň hlavu ohne vůči krku mírně k jedné ze dvou stran, přičemž ji však musí udržet ve svislé poloze.

Překrok

Kůň prostornými chody přešlapuje zadními končetinami stopy předních končetin. V prodloužených chodech musí být toto přešlapování výrazné.



 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář